Milí přátelé Sociálna,
nastává jaro a s ním často přichází jarní únava. Sluníčko nám dlouho chybělo, stejně tak čerstvá strava, a stane se, že se cítíme slabí a snadněji onemocníme.
Nebojme se být nemocní!
Tělo nám třeba tak říká, že potřebujeme zvolnit. Není hned třeba nemoc zahánět chemií, zkusme tělu trochu naslouchat a vyhovět.
Zaujal mne citát, který jsem kdesi četla, od francouzského dramatika Moliere:
„Téměř každý člověk umírá na své léky, nikoliv na svoji nemoc!“
Dnešní svět stojí na různých finančních společnostech a jedním z velkých hybatelů našimi penězi jsou farmaceutické společnosti.
V mojí práci se seniory je to patrné dvojnásob. Když pacienta něco bolí, napíše se lék. Pacient je hned spokojenější, něco se děje, tabletky mnohdy fungují i jako placebo, a pan doktor je jistě odborník a autorita. A hned se cítí lépe. Ale v mnoha případech by třeba podobně pomohlo i dobré slovo, udělat si čas na rozhovor, sdílení.
Nejsem odborník na nemoci, a nechci tvrdit, že léky nezachraňují životy. Pouze se u nás běžně nadužívají! Do těla se pak dostává mnoho chemie a vznikají tak další problémy plynoucí z vedlejších příznaků.
Nejvíce je to patrné u psychofarmak. Je mi až smutno, kolik těchto léků pacienti v různých domovech a léčebnách berou, a jak život neprožívají, ale už jen téměř nevědomky na světě přežívají a čekají na konec. Utlumení lidé sice pospávají, ale zase nic nechtějí… Bohužel toto je někdy účel. To není kritika zaměstnanců, ono to je vše hluboko zakořeněno v našem zdravotním a sociálním systému. Málo zaměstnanců, malé platy.
Cesta ven je složitá. A nutně musí být systémová. Co ale můžeme udělat my konkrétně?
Nad každou tabletkou se zamyslet, zvláště pokud ji nabízíme seniorům, zda je nezbytná. Zda by podobně nezafungoval třeba bylinkový čaj a dobré slovo?
A kvalitním nastavením služeb a péče, lze často předcházet špatnému psychickému stavu seniorů, a tím i zbytečnému nadužívání léků. V mnoha případech laskavé slovo a přítomnost blízkého člověka dělají divy.
Vaše Zuzka Vránová
