Život ve vzpomínkách
aneb
Jak je důležité pro naše blízké seniory žít tady a teď!
Je ten, kdo žije ve vzpomínkách, mimo realitu? Co je to vlastně vzpomínka? A jak ji můžeme definovat?
Teď mne někdo pohladí, je to jen okamžik… a už je to jen vzpomínka.
Jak ten krásný prožitek zachytit a prodloužit, aby vydržel? Někdy mám pocit, že to hezké se hned ztrácí a hořkosti nám vydrží v mysli nějak déle.
Čím to je?
Snad intenzitou prožitku? Je snad negativní událost v naší mysli intenzivněji prožívána, než ta krásná?
Umíme dnes prožívat radosti dostatečně intenzivně? A co jsou to radosti? Z čeho se dnes lidé radují?
- Umíme se radovat?
- Umíme se radovat z maličkostí?
- Umíme se radovat z maličkostí všedního dne?
- Umíme se radovat z maličkostí všedního dne opravdově?
- Umíme se radovat z maličkostí všedního dne opravdově, a nechat se tím obohacovat?
- Umíme se radovat z maličkostí všedního dne opravdově, a nechat se tím obohacovat, a obohacujeme i druhé?
- Umíme se radovat z maličkostí všedního dne a obohacovat sebe i druhé a podržet si ten pocit ve svých vzpomínkách?
Život ve vzpomínkách, tvořených radostmi všedního dne, nás obohacuje, a zároveň učí žít v přítomnosti!
Mysleme na své blízké seniory, protože potřebují naši přítomnost, potřebují žít tady a teď. Přestože se nám zdá, že žijí ve vzpomínkách více než my, buďme s nimi v přítomnosti! Mají na to méně času, než my!
Dotýkejme se jich, pohlaďme je po ruce, po tváři… povídejme si s nimi, berme je na procházku, a když sami nemůžeme, zajistěme někoho dalšího, kdo se jim bude věnovat!
A pokud jste zaneprázdněni, obraťte se na mne, pomohu vám:
www.pruvodcepeciosenory.cz