Jsme svobodní i v rozhodování o posledních věcech svého života? Do jaké míry je můžeme ovlivnit?

Babí léto nás letos moc neohřálo, a s přibývající tmou se nám asi na mysl derou
neveselé myšlenky, neboť v online prostoru sleduji různá zamyšlení nad posledními
dny našeho života. Nebo že by to bylo způsobeno výsledky voleb? Možná už všichni vnímáme blížící se Samhein či Svátek zemřelých Dušičky. Proto jsem dnes zvolila toto citlivé téma…

Komunikace lékařů s pacienty:
Dříve se jim neřeklo nic….
Nyní se říká vše…
Co tyto situace spojuje? 

• Nedostatek času, direktivita a necitlivost. Hlavně rychle, v čekárně je další pacient a je to citlivé a nepříjemné… Jsou různé situace, různí lidé. Samozřejmě, ne každý jsme stejní a ne každý chce
  vědět, že umírá. A někomu je jedno, jak bude s jeho tělem nakládáno po smrti. Nebo další chce raději své starosti před smrtí a po ní nechat na rodině. Ale má člověk dnes volbu? 
  Dnes je trend říkat o nemoci pacientovi vše. Jistě, jsou zařízení, kde k tomu přistupují
  citlivě, ale není to běžná praxe. 

• Říkat nebo neříkat pravdu?
  Na počátku nemoci můžeme zvolit variantu, citlivě se zeptat nemocného, zda chce do budoucna vědět pravdu. Setkala jsem se s lidmi, co to vědět nechtěli!!!
  Nelze bez informací rozhodovat, co řeknu, a tím sama rozhodnout za pacienta, a bezmyšlenkovitě na něj vychrlit pravdu, a tím za něj necitlivě rozhodnout, zda chce být informován. Lze také i zvolit variantu, že jak nemocného budeme informovat,
  rozhodne blízký člověk! 

• Co se od minulosti změnilo na přístupu lékaře k pacientovi? Jsou výjimky, ale
  většinou se moc nezměnilo, tedy mimo vývoje a pokroku v medicíně.
  Asi budou protestovat lékaři, co jsou empatičtí. Ale ať se na to podívají pravdivě a z
  pohledu běžné praxe. 

• Čas je jen pro majetné. 
  Všude se píše, připlaťte si konzultaci. Ale nemocní bývají obvykle i nemajetní. Nebo
  musejí spoustu peněz vydat za léčbu. A co senioři? Nechci se tu bavit o
  organizacích, které mohou nemocné podporovat. Jde mi o něco jiného. 

• Jak se náš stát staví k posledním záležitostem života svých občanů?
  Kolik lidí je obeznámeno, že mohou o sobě předem rozhodovat, například formou
  DŘÍVE VÝSLOVENÉHO PŘÁNÍ? Nebo že si svůj souhlas i nesouhlas mohou uložit
  do Ústavu zdravotnických informací a statistiky v ČR? Kde je například i registr osob
  nesouhlasících s posmrtným odběrem orgánů. 

• Ale i když si dokument zajistíte, obvykle ani tak nemáte jistotu, že s vámi podle něj
  budou v nemocnici jednat. Ne každý lékař se kouká u pacienta do databáze, nebo u něj hledá nějaký dokument v případě, že není schopen komunikovat. Jaká je běžná praxe? Kde je úcta k člověku? 

• Tento dokument musíte mit u sebe, a když nejste zrovna schopen mluvit, máte smůlu. K lidskemu tělu i k názorům pacienta se naše zdravotnictví staví direktivně a velmi majetnicky. Stačí zmínit porodnictví, nebo smlouvy nemocnic s pohřebními službami. 

• Co je ale u nás největší problém? Že se nepočítá s vůlí dotyčného předem. Pokud přání dříve nedáte na papír, máte smůlu. V nemocnici se vás už nikdo neptá. A priori se počítá se souhlasem, pokud jste dříve neřekli NE! Pak se stane situace, že člověk nemůže ovlivnit, jak bude nakládáno s jeho tělem, a třeba nemůže být pohřben tak, jak si přál. Řekne to rodině, ale rodiny se pak nikdo neptá… 

• Co s tím? Zatím každý, komu záleží na tom, jak s nim bude v nemocnici nakládáno, a jak chce být léčen na konci života, musí vytvořit oficiální dokument a podepsat ho u notáře, který ho vloží do online systému. Pak musíte o tom informovat praktického lékaře, rodinu, poskytnout i jim ten dokument, a MÍT HO STÁLE U SEBE. A DOUFAT, ŽE TO VYJDE. 

• A nebo⬇️Můžeme také kontaktovat svého poslance a požádat ho o podání návrhu k diskuzi ve sněmovně vedoucí ke změně. A doufat, že se časem legislativa změní! 

A co napsat na závěr?

Jsem tady pro vás, kdykoliv budete něco potřebovat, zavolejte. I s takovými
dokumenty vám umím pomoci!

Vaše Zuzana Vránová
Průvodce péčí nejen o seniory

Na mém webu najdete oddíl Blog a v něm další poradenství nebo příběhy ze života i
z praxe.

www.pruvodcepecioseniory.cz